Vladimír Špidla
PhDr. Vladimír Špidla | |
---|---|
Vladimír Špidla (2015) | |
4. předseda vlády České republiky | |
Ve funkci: 12. července 2002 – 4. srpna 2004 | |
Prezident | Václav Havel Václav Klaus |
Předchůdce | Miloš Zeman |
Nástupce | Stanislav Gross |
10. evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti | |
Ve funkci: 22. listopadu 2004 – 9. února 2010 | |
Předseda | José Manuel Barroso |
Předchůdce | Anna Diamantopoulou |
Nástupce | László Andor |
1. místopředseda vlády Miloše Zemana | |
Ve funkci: 22. července 1998 – 15. července 2002 | |
3. ministr práce a sociálních věcí ČR | |
Ve funkci: 22. července 1998 – 15. července 2002 | |
Předseda vlády | Miloš Zeman |
Předchůdce | Stanislav Volák |
Nástupce | Zdeněk Škromach |
6. ministr zdravotnictví ČR | |
Ve funkci: 10. prosince 1999 – 9. února 2000 | |
Předseda vlády | Miloš Zeman |
Předchůdce | Ivan David |
Nástupce | Bohumil Fišer |
12. předseda ČSSD | |
Ve funkci: 7. dubna 2001 – 26. června 2004 | |
Předchůdce | Miloš Zeman |
Nástupce | Stanislav Gross |
Statutární místopředseda ČSSD | |
Ve funkci: březen 1997 – 7. dubna 2001 | |
Předchůdce | Karel Machovec |
Nástupce | Stanislav Gross |
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR | |
Ve funkci: 1. června 1996 – 31. srpna 2004 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | SOCDEM (od 1989) |
Narození | 22. dubna 1951 (73 let) Praha Československo Československo |
Choť | Viktorie Špidlová (od 1994) |
Vztahy | Zuzana Špidlová (snacha) |
Rodiče | Václav Špidla |
Sídlo | Kunratice |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | politik, historik a archeolog |
Ocenění | velkokříž Řádu peruánského slunce (2003) Řád čestné legie |
Podpis | |
Commons | Vladimír Špidla |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Špidla (* 22. dubna 1951 Praha) je český politik SOCDEM. Od července 2002 do června 2004 byl premiérem České republiky. V letech 2001 až 2004 byl předsedou České strany sociálně demokratické. Od roku 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Od října 2011 byl ředitelem sociálnědemokratického think tanku Masarykova demokratická akademie.[1] V letech 2014 až 2017 působil jako ředitel Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády.
Životopis
Narodil se v roce 1951 v Praze. Jeho otcem byl herec a režisér Václav Špidla (1922–1979). Základní školu absolvoval v Plzni a v Praze. Po maturitě na SVVŠ Budějovická roce 1970 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor historie a prehistorie. Diplomovou práci na téma Založení Živnobanky obhájil v roce 1976. Prošel řadou profesí: pracovník památkové péče a ochrany přírody, archeolog, dělník na pile, zaměstnanec mlékárny a skladu stavebnin. V 70. a 80. letech aktivně působil v Českém svazu ochránců přírody.[2] Po roce 1989 pracoval jako ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci.
Mezi jeho záliby patří památková péče, ze sportů pak přespolní běh a různé sporty provozované v přírodě. Je podruhé ženatý. Dvě děti Kryštofa a Šimona má z prvního manželství a další dvě děti vyženil.
Politická kariéra
Před rokem 1989 nebyl politicky organizován, po Sametové revoluci se stal jedním ze zakládajících členů České strany sociálně demokratické (od roku 2023 Sociální demokracie). V roce 1990 působil jako místopředseda pro školství, zdravotnictví, sociální věci a kulturu Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci. V letech 1991–1996 byl ředitelem Úřadu práce tamtéž. V roce 1992 se stal členem předsednictva ČSSD, v březnu 1997 jejím statutárním místopředsedou a v dubnu 2001 se stal předsedou ČSSD. V roce 1996 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, kde působil jako předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Člen vlády
Od 22. července 1998 do 12. července 2002 vykonával funkci 1. místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí ve vládě Miloše Zemana. Jako místopředseda byl pověřen koordinací svého resortu a ministerstev zdravotnictví; školství, mládeže a tělovýchovy; životního prostředí a kultury. V roce 2001 o něm Miloš Zeman uvažoval jako ministru financí, kdy měl nahradit Pavla Mertlíka.[3]
V roce 2001 navrhl zákon o snížení platů ústavních činitelů, který se mu však pro odpor US-DEU, ODS, KDU-ČSL a KSČM nepodařilo prosadit.[4] Navrhl také přeměnu České správy sociálního zabezpečení na sociální pojišťovnu, která by oddělila příjmy ze zdravotního a sociálního pojištění od státního rozpočtu a zamezila tak použití vybraných prostředků na jiné účely.[5]
Předseda vlády
Po parlamentních volbách v roce 2002 odmítl pokračovat v opoziční smlouvě[6] a přivedl ČSSD k zisku 30 % hlasů, byl 12. července 2002 jmenován předsedou vlády. Jeho vláda tvořená ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU získala těsnou většinu jednoho hlasu.
Mezi 3. únorem, kdy skončil mandát Václava Havla, a 7. březnem 2003, kdy složil prezidentský slib jeho nástupce, vykonával také některé pravomoci prezidenta republiky.[7]
Dne 14. června 2003 proběhlo v zemi referendum, které souhlasilo s přistoupením České republiky k Evropské unii. Česko se stalo členem unie 1. května 2004.
Nesouhlas vlastní strany s daňovou i zahraniční politikou vlády, neúspěchy sociálnědemokratických kandidátů v prezidentských volbách a zisk pouhých 8,8 % voličských hlasů pro sociální demokracii v evropských volbách v roce 2004 vyvolaly vyjádření nedůvěry Ústředního výkonného výboru ČSSD. Špidla sice toto hlasování ustál, ale v reakci na následující hlasování o dalším vládnutí ve formátu ČSSD – KDU-ČSL – US-DEU, které dopadlo v neprospěch tohoto projektu, odstoupil jak z pozice předsedy ČSSD, tak pozice předsedy vlády. Vláda v souladu s ústavním pořádkem podala demisi zároveň s ním. Ironií osudu nezbylo Špidlovu nástupci Stanislavu Grossovi než opřít se o tutéž těsnou vládní většinu, ačkoli byla inkriminovaným hlasováním zamítnuta.
Reforma veřejných financí
V roce 2003 zahájila Špidlova vláda reformu veřejných financí, jejímž cílem bylo snížení rozpočtových schodků zamezujících přijetí eura z 6,2 % HDP v roce 2003 na 4 % v roce 2006. Úspor mělo být dosaženo zpomalením růstu platů zaměstnanců veřejného sektoru, pomalejší valorizací penzí, prostřednictvím škrtů v nemocenské a také snižováním počtu státních zaměstnanců. Tato opatření se setkala s nesouhlasem odborů, které svolávaly protestní demonstrace.
Reforma také počítala s navýšením spotřební daně na cigarety, líh a pohonné hmoty a s přesunem řady položek do vyšší sazby DPH. Zvýšena měla být i daň z nemovitosti a odvody živnostníků na sociálním pojistném, byla zavedena minimální daň pro živnostníky. Podnikům naopak vláda plánovala snížit daň z příjmů z 31 procent v roce 2003 na 24 procent v roce 2006.
Koalice se shodla mj. na zrušení omezení souběhu důchodu a výdělků a o zrušení omezení souběhu rodinných příspěvků a mezd. Dalším záměrem koaličního kabinetu bylo založení minimálního vyměřovacího základu pojistného u osob samostatně výdělečně činných na principu fiktivního příjmu, který měl činit 50 procent průměrné mzdy v národním hospodářství. Otázka stropu maximálního vyměřovacího základu pro OSVČ a zaměstnance měla být posouzena v souvislosti se zavedením nového důchodového systému.[8]
Přes odpor opozice se podařilo prosadit zákaz hotovostních operací přesahujících částku 500 000 Kč. Proti prezidentskému vetu se také podařilo realizovat změnu ve výši DPH, kdy byla základní sazba snížena z 22 na 19 %, přičemž ovšem došlo k převodu velké části položek ze snížené 5% sazby do základní.[9]
Návrh důchodové reformy
Záměrem reformy bylo zajistit prostřednictvím kombinace státního důchodu a důchodového připojištění příjem zhruba ve výši 60 % (bez připojištění 45 %) posledního příjmu v zaměstnání. Jako věková hranice pro odchod do důchodů bylo zvažováno 62–63 let, hranice se měla každých 6 let upravovat podle aktuálního demografického vývoje. Systém měl sice umožňovat předčasný odchod do důchodu, přesto však motivoval k delší pracovní aktivitě.[10]
Zahraniční politika
Po nástupu do funkce zbavil vlivu okruh osob kolem bývalého poradce Miloše Zemana Miroslava Šloufa, který byl zejména ze strany USA vnímán jako bezpečnostní riziko.[11] Proti vůli části vlastní strany a s podporou ODS prosadil vojenskou účast české armády v tehdy obsazeném Iráku.[12]
Nouzový stav
Kvůli záplavám vyhlásil Vladimír Špidla (v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nouzový stav od 18.00 hodin 12. srpna 2002 do 24 hodin 22. srpna 2002 pro území hlavního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a Karlovarského kraje z důvodu značného rozsahu ohrožení životů, zdraví a majetku v důsledku rozsáhlých povodní. Současně nařídil řadu opatření pro zástupce krajů, záchranáře, ministry a obyvatele.
Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti
Původním kandidátem na eurokomisaře za Českou republiku byl Miloš Kužvart, který se však z důvodu nedostatečných jazykových znalostí rozhodl o funkci neucházet. Poté se Špidlovi proti vůli KDU-ČSL podařilo prosadit Pavla Teličku. V důsledku demise vlastní vlády byl nakonec nominován sám Špidla.[13]
Od 22. listopadu 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Inicioval vznik Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF), který pomáhá zajistit rekvalifikaci osob, které přišly o práci v důsledku měnících se trendů na celosvětovém trhu práce, např. v důsledků přesunu výroby mimo EU.[14][15] Podařilo se mu prosadit zkrácení lhůt pro přístup nových členských zemí na pracovní trh většiny původních států EU. Zvýšil ochranu zaměstnanců zavedením maximální délky pracovní doby. Usiloval také o celoplošný zákaz kouření na pracovištích. Spolu s komisařem Franco Frattinim prosadil Akční plán pro legální migraci, který byl prvním krokem k vytvoření společného evropského postoje k tématu.[16]
Aktuální politická činnost
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 kandidoval v obvodu č. 10 – Český Krumlov, avšak neuspěl.[17] V dubnu 2012 byl Vladimír Špidla jmenován do stínové vlády ČSSD na pozici ministra životního prostředí.[18]
Po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 se o něm spekulovalo jako o ministru práce a sociálních věcí ČR ve vznikající vládě Bohuslava Sobotky.[19] Nakonec se však stal na začátku roku 2014 vedoucím Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády, který působí v rámci Úřadu vlády ČR.[20] Funkci vykonával do prosince 2017.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 kandidoval na pražské kandidátce ČSSD na 25. místě, ale nebyl zvolen.[21][22]
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2022 kandidoval za ČSSD v obvodu č. 19 – Praha 11.[23][24] Se ziskem 8,33 % hlasů se umístil na 5. místě a do druhého kola voleb nepostoupil.[25] V roce 2022 zároveň kandidoval do Zastupitelstva hlavního města Prahy z 31. místa kandidátky koalice Solidarita, kterou tvořili ČSSD, Zelení a dvě levicová hnutí Budoucnost a Idealisté, ale také neuspěl.[26][27]
Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandiduje za SOCDEM na 27. místě její kandidátky.[28]
Ocenění
Dne 6. prosince 2016 byl vyznamenán Řádem čestné legie za zásluhy o rozvoj česko-francouzských vztahů a podporu evropské integrace.[29]
Kritika
V roce 2002 odmítl, aby ČSSD vrátila podezřelý finanční dar 800 000 Kč od podnikatele Josefa Matoulka, který mohl pocházet z vytunelovaných CS fondů. Deník Mladá fronta uváděl, že Špidla bagatelizuje problémy ve stranickém financování.[30]
V roce 2000 Špidla zavinil automobilovou nehodu a způsobil škodu 30 000 Kč. Při nehodě nebyl nikdo zraněn.[31]
Obchodní, řídící a správní aktivity
podle výpisu z obchodního rejstříku[32]:
- od dubna 1999 do srpna 2001 člen správní rady Národní vzdělávací fond, o.p.s. se sídlem v Praze
- od března do října 2000 místopředseda představenstva Cíl, akciová společnost v Praze
Odkazy
Reference
- ↑ Bývalý premiér a eurokomisař Špidla povede akademii. Aktuálně.cz [online]. 2011-10-29 [cit. 2023-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Pořád na sever! – rozhovor s Vladimírem Špidlou v časopise Sedmá generace 2/2013
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (ČTK/Mf Dnes, 13. 12. 2001)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 13. 12. 2001)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 9. 6. 1999)
- ↑ A.S., Economia,. Špidla a Klaus se v televizním duelu neshodli na ničem. Hospodářské noviny. 2002-06-03. Dostupné online [cit. 2017-05-04].
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (databanka ČTK ke dni 30. 8. 2010)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (ČTK/Tiscali, 23. 6. 2003)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Novinky.cz, 24. 2. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; Novinky.cz, 9. 4. 2004)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Novinky.cz, 4. 12. 2003)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 18. 5. 2002)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (MF Dnes, 19. 12. 2003)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 24. 7. 2004)
- ↑ Archivovaná kopie. www.euractiv.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-30.
- ↑ cms.flu.cas.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30.
- ↑ Archivovaná kopie. www.nasipolitici.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13.
- ↑ Volby 2010
- ↑ Stínová vláda ČSSD. www.cssd.cz [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-19.
- ↑ Expremiér Špidla bude zřejmě kandidovat za ČSSD na ministra práce [online]. ParlamentníListy.cz, 2014-01-03 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Úřad vlády představil tým poradců premiéra Sobotky [online]. Úřad vlády ČR, 2014-03-13 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-02-18]. Dostupné online.
- ↑ ČSSD, (c) 2015-2021. Parlamentní volby 2021 - Česká strana sociálně demokratická. www.cssd.cz [online]. [cit. 2021-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Volební souboj o Senát čeká Vystrčila, Špidlu či Töpfera. Škromach nakonec odmítl. Aktuálně.cz [online]. 2022-07-11 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ ČSSD v Praze představila trumf do senátních voleb: expremiéra Špidlu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-07-12 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Jmenné seznamy a přehledy [online]. Český statistický úřad [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ TRÁVNÍČEK, Pavel. SOLIDARITA • Naši lidé. solidarita2022.cz [online]. 2022-05-31 [cit. 2022-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-12.
- ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 07.06. – 08.06.2024, Jmenné seznamy, Strana: Sociální demokracie, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2024 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Špidla dostal Řád čestné legie. Francouzský velvyslanec ocenil jeho víru v EU. ČT24 [online]. 2016-12-06 [cit. 2016-12-06]. Dostupné online.
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 25. 3. 2002; Mf Dnes, 24. 2. 2001)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (ČTK, 26. 2. 2000)
- ↑ MSp ČR - Výsledky výběru Vladimír Špidla[nedostupný zdroj]
Literatura
- BENIAK, Luboš; ŠPIDLA, Vladimír. Špidla aneb Zdroje jsou. 1. vyd. Praha: Prostor, 2022. 262 s. ISBN 978-80-7260-524-8.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 650.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 294.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Špidla na Wikimedia Commons
- Osoba Vladimír Špidla ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Špidla
- Osobní stránky
- Eurokomisař Špidla na stránkách EU
- Blog komisaře Špidly
- Životopis komisaře EU na stránkách Komise
- Životopis předsedy vlády na stránkách úřadu vlády
- Seznam předložených návrhů zákonů
- Výběr informací z tisku ke Špidlově kariéře
- Vladimír Špidla hostem pořadu Osobnost Plus, Český rozhlas Plus, 27. 11. 2018 10:34
- Vladimír Špidla, pořad z cyklu studentů FAMU Expremiéři (video online)
Evropská komise 2004–2010 („1. Barrosova komise“) | |
---|---|
Joaquín Almunia • Catherine Ashtonová • José Manuel Barroso • Jacques Barrot • Joe Borg • Stavros Dimas • Benita Ferrerová-Waldnerová • Ján Figeľ • Franco Frattini • Mariann Fischer Boelová • Dalia Grybauskaitė • Karel De Gucht • Danuta Hübnerová • Siim Kallas • László Kovács • Neelie Kroesová • Meglena Kunevová • Markos Kyprianu • Peter Mandelson • Charlie McCreevy • Louis Michel • Leonard Orban • Andris Piebalgs • Janez Potočnik • Viviane Redingová • Olli Rehn • Maroš Šefčovič • Algirdas Šemeta • Vladimír Špidla • Antonio Tajani • Androulla Vasiliou • Günter Verheugen • Margot Wallströmová |
Premiéři České republiky | ||
---|---|---|
V rámci federace |
| |
Samostatná ČR | |
Vláda Miloše Zemana | |||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Miloš Zeman (jmenován 17. července 1998, ČSSD) | ||||||||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 22. července 1998 | Vladimír Špidla (1. místopředseda vlády, práce a sociální věci, ČSSD) • Pavel Mertlík (místopředseda vlády – demise 12. dubna 2001, finance – pověřen 21. července 1999 – demise 21. dubna 2001, ČSSD) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, předseda Legislativní rady vlády, ČSSD) • Egon Lánský (místopředseda vlády pro koordinaci resortů zahraničí, vnitra a obrany – demise 1. prosince 1999, ČSSD) • Jan Kavan (místopředseda vlády – pověřen 10. prosince 1999, zahraniční věci, ČSSD) • Miroslav Grégr (místopředseda vlády – pověřen 30. května 2001, průmysl a obchod, ČSSD) • Jaroslav Bašta (bez portfeje – demise 23. března 2000, ČSSD) • Jaromír Císař (místní rozvoj – odvolán 26. dubna 2000, ČSSD) • Ivan David (zdravotnictví – demise 9. prosince 1999, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Jan Fencl (zemědělství, ČSSD) • Václav Grulich (vnitro – demise 4. dubna 2000, ČSSD) • Miloš Kužvart (životní prostředí, ČSSD) • Antonín Peltrám (doprava a spoje – odvolán 26. dubna 2000, ČSSD) • Ivo Svoboda (finance – odvolán 20. července 1999, ČSSD) • Vladimír Vetchý (obrana – odvolán 4. května 2001, ČSSD) • Eduard Zeman (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) | ||||||||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Vláda Vladimíra Špidly | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Vladimír Špidla (jmenován 12. července 2002, ČSSD) | ||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 15. července 2002 | Stanislav Gross (1. místopředseda vlády, vnitro, ČSSD) • Cyril Svoboda (místopředseda vlády, zahraniční věci, KDU-ČSL) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, spravedlnost – demise 5. srpna 2003, ČSSD) • Petr Mareš (místopředseda vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (místopředseda vlády – pověřen 30. října 2003, finance, ČSSD) • Jaroslav Tvrdík (obrana – demise 9. června 2003, ČSSD) • Jiří Rusnok (průmysl a obchod – demise 19. března 2003, ČSSD) • Zdeněk Škromach (práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (doprava a spoje, KDU-ČSL) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Marie Součková (zdravotnictví – demise 14. dubna 2004, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místní rozvoj, US-DEU) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU) | ||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Ministři práce a sociálních věcí České republiky | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky |
Ministři zdravotnictví České republiky | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||
Ministerstvo zdravotnictví České republiky |
Ministři spravedlnosti České republiky | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||
Ministerstvo spravedlnosti České republiky |
Sociální demokracie | |
---|---|
Dějiny sociální demokracie | |
Předsedové | Josef Boleslav Pecka (1878–?) • Josef Hybeš (1887–1893) • Josef Steiner (1893–1905) • Antonín Němec (1905–1916) • Bohumír Šmeral (1916–1917) • Antonín Němec (1917–1924) • Antonín Hampl (1924–1938) • Zdeněk Fierlinger (1945–1947) • Bohumil Laušman (1947–1948) • Zdeněk Fierlinger (1948) • Blažej Vilím (1948) • Václav Majer (1948–1972) • Vilém Bernard (1973–1989) • Karel Hrubý • Slavomír Klaban (1989–1990) • Jiří Horák (1990–1993) • Miloš Zeman (1993–2001) • Vladimír Špidla (2001–2004) • Stanislav Gross (2005) • Jiří Paroubek (2006–2010) • Bohuslav Sobotka (2011–2017) • Milan Chovanec (2017–2018) • Jan Hamáček (2018-2021) • Roman Onderka (2021) • Michal Šmarda (od 2021) |
Související články |