Suchoj Su-12

Suchoj Su-12
VýrobceSuchoj
První let26. srpna 1947
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Su-12 byl prototyp sovětského průzkumného pozorovacího letounu pro průzkum a navádění dělostřelecké palby, který byl vyvíjen v období 2. světové války. Vývoj letounu se protáhl až do poválečného období. Jednalo se o dvoumotorový dolnoplošník, jehož motorové gondoly byly protažené a spojené vodorovnou ocasní plochou. Prostory pro posádku se nacházely v bohatě proskleném centrálním trupu.

Vývoj

Konstrukční kancelář OKB Suchoj navrhla v listopadu 1943 na základě německého průzkumného letadla Focke-Wulf Fw 189 vlastní průzkumný letoun.[1] Návrh letounu popisoval třímístný letoun, který měl být poháněn hvězdicovými motory Švecov M-62. Práce na letounu byly zastaveny a obnoveny byly až na naléhání Nikolaj Nikolajeviče Voronova. V obnoveném projektu se počet členů posádky zvýšil na čtyři členy. Byla zadána výroba dvou prototypů, které měly být osazeny motory AŠ-83. Vývoj těchto motorů byl, ale ukončen. Pozměněné zadání navrhovalo použití motorů Švecov AŠ-82M.[2]

V březnu 1947 byla přezkoumána maketa letounu. K prvnímu letu došlo 26. srpna 1947. Po osmi zkušebních letech došlo k další výměně motorů. Tentokrát na méně výkonné AŠ-82FN, jelikož motory AŠ-82M nebyly spolehlivé. V této konfiguraci ale nesplňoval zadání na schopnosti dosáhnout rychlost 550 km/h.[2]

V rámci státních zkoušek byl tento letoun testován také na Gorochoveckém dělostřeleckém polygonu za spoluúčasti řadových navigátorů před zástupci velení dělostřelectva. Letoun sice obdržel v závěrečné zprávě kladné hodnocení, ale nebyl schválen pro sériovou výrobu, kvůli nedostatkům odhaleným u státních zkoušek. 18. listopadu 1948 tak byl předán Suchoji k nápravě, která měla být hotova do dubna roku 1949. Letoun tak mimo jiné dostal nové vrtule, zvětšila se délka ocasních nosníků, došlo ke změnám podvozku, palivového systému, pilotní kabiny. V červenci 1949 byl předán k opravným státním zkouškám. Stroj prošel s kladným hodnocením, ale Ministerstvo leteckého průmyslu nedovolilo sériovou výrobu se zdůvodněním v podobě vytíženosti domácího leteckého průmyslu. N. N. Voronov, pak ještě navrhoval výrobu Su-12 v Československu, ale Ministerstvo leteckého průmyslu tento návrh zamítlo.[2]

Vyroben byl nakonec jen jeden letoun, jehož poslední známá poloha byla v prostorách závodu č. 156.[2]

Specifikace

Parametry

  • Posádka: 4
  • Délka: 11.92 m
  • Rozpětí: 21,57 m
  • Výška: 5,54 m
  • Prázdná hmotnost: 6 970 kg
  • Vzletová hmotnost: 9 610 kg
  • Pohonné jednotky: 2 × Švecov AŠ-82FN, každý o výkonu 1380 kW

Výkony

  • Maximální rychlost: 531 km/h ve výšce 5 m600 mm
  • Dolet: 1 140 km
  • Vytrvalost: 4 hodiny ve výšce 1 000 m
  • Dostup: 11000 m

Výzbroj

  • Hlavňová výzbroj: 4 × 20 mm Berezin B-20
    • 1 × mířící vpřed
    • 2 × ve hřbetní střelecké věži
    • 1 × v ocasním střelišti
  • Nosnost pum: až 800 kg bomb

Odkazy

Reference

  1. ↑ Su-12 [online]. Suchoj [cit. 2021-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-29. 
  2. ↑ a b c d Suchoj Su-12 [‘Type 23’] [online]. RUSLET, 2012-11-18 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • Antonov,Vladimir & Gordon, Yefim & others. OKB Sukhoi: A History of the Design Bureau and Its Aircraft. Leicester. Midland. 1996. ISBN 1-85780-012-5

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Suchoj Su-12 na Wikimedia Commons
Letouny Suchoj
Stíhací letouny
Su-27 • Su-30 • Su-35 • Su-57 • Su-75

Záchytné letouny
Su-9 • Su-11 • Su-15
Palubní stíhači
Stíhací bombardéry
Su-7 • Su-17 • Su-20 • Su-22 • Su-24 • Su-32 • Su-34
Bitevní letouny
Bombardéry
Průzkumné letouny
Su-12
Cvičné letouny
Su-26 • Su-28 • Su-29 • Su-31
Dopravní letouny
Su-38 • Su-80 • S-21 • KR-860 • Superjet 100
Experimentální letouny
Su-1 • Su-3 • Su-5 • Su-6 • Su-7 (1944) • Su-8 • Su-9 (1946) • Su-10 • Su-11 (1946) • Su-13 • Su-15 (1949) • Su-17 (1949) • Su-37 • Su-47 • P-1 • T-3 • T-4 • T-405 • T-431
Bezpilotní letouny
S-70
Zemědělské letouny
Su-38
Sjednocená letecká korporace