Il sogno di Scipione
| Scipionův sen | |
|---|---|
| Il sogno di Scipione | |
| Žánr | azione teatrale |
| Skladatel | Wolfgang Amadeus Mozart |
| Libretista | Pietro Metastasio |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | italština |
| Literární předloha | Marcus Tullius Cicero: Somnium Scipionis |
| Datum vzniku | 1772 |
| Premiéra | 1. května 1772, Salcburk, Arcibiskupský palác (část) / 20. ledna 1979, Salcburk, Großes Festspielhaus (celé) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Il sogno di Scipione (v českém překladu Scipionův sen) je opera W. A. Mozarta z roku 1771 (KV 126). Poprvé byla uvedena v Salcburku v květnu roku 1772.[1] Jde o jednoaktovou operu v italštině. Autorem libreta je Pietro Metastasio.[2]
Postavy
- Scipio (římský generál), tenor
- Costanza (bohyně stálosti), soprán
- Fortuna (bohyně štěstí), soprán
- Publio (Scipionův adoptivní děd), tenor
- Emilio (Scipionův otec), tenor
- Licenza (alegorická postava holdování), soprán
- sbor blažených
Děj
Děj se inspiruje spisem Scipionův sen od starověkého myslitele Cicera.
Generálovi Scipionovi se ve snu zjeví dvě bohyně. Costanza je bohyně stálosti a Fortuna bohyně štěstí. Požádají jej, aby si mezi nimi vybral. Vedou jej do nebe, kde se Scipio setkává se svým otcem a dědem. Ukazují mu Zemi z nebeské perspektivy a učí jej ctnostem. Scipio je ohromen krásou a chce již zůstat v nebi. Má však úkol se na Zemi ještě vrátit a porazit Kartágo. Než se tak stane, musí se rozhodnout, zda se vrátí po boku Costanzy, nebo Fortuny. Po dlouhém rozvažování volí stálost a věrnost po boku Costanzy. V závěru se objevuje alegorická postava Licenza. Ta chválí Scipia za jeho správné rozhodnutí.
Postava Scipia má představovat Hieronyma von Colloreda, tehdejšího salcburského arcibiskupa. Původně měl Scipio představovat jeho předchůdce v úřadu Zikmunda Kryštofa ze Schrattenbachu. Ten však mezi dokončením opery a jejím prvním uvedením zemřel.
Reference
| Opery Wolfganga Amadea Mozarta | ||
|---|---|---|
| Die Schuldigkeit des ersten Gebotes (1767) • Apollo et Hyacinthus (1767) • Bastien et Bastienne (1768) • La finta semplice (1769) • Mitridate, re di Ponto (1770) • Ascanio in Alba (1771) • Betulia liberata (1771) • Il sogno di Scipione (1772) • Lucio Silla (1772) • Thamos, König in Ägypten (1773/74) • La finta giardiniera (1775) • Il re pastore (1775) • Zaide (Fragment) (1779/80) • Idomeneo (1781) • Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail) (1782) • L'oca del Cairo (fragment) (1783) • Lo sposo deluso (fragment) (1783) • Der Schauspieldirektor (1786) • Figarova svatba (Le nozze di Figaro) (1786) • Don Giovanni (1787) • Così fan tutte (1790) • La clemenza di Tito (1791) • Kouzelná flétna (Die Zauberflöte) (1791) |  | |
