František Nosál

František Nosál


Ministr veřejných prací
Ve funkci: 22. září – 4. říjen 1938
Předchůdce	Jan Dostálek
Nástupce	Karel Husárek


Narození	7. dubna 1879 Těšice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. července 1963 (ve věku 84 let) Praha Československo Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Nosál (7. dubna 1879 Těšice^[1] – 27. července 1963 Praha) byl československý generál a politik.

Biografie

Roku 1901 absolvoval vyšší reálku v Hodoníně ukončenou maturitou 26. června 1901. Poté nastoupil na Vysokou školu technickou v Praze. Státní zkoušku složil 12. července 1907.

Následné nastoupení u expozitury vodních cest v Přerově mělo trvání jen do března roku 1908, kde začal pracovat jako inženýr u Zemského výboru sídlící v Brně. Po vypuknutí první světové války odchází jako velitel ženijního oddílu domobraneckého pluku 17 na ruskou frontu. 22. března 1915 byl zajat ruským vojskem.

Následně prošel zajateckými tábory jako Vrchní Mully, Perm Ilobodský, Jekatěrinburg a Astrachaň. V posledním jmenovaným táboře se 1. července 1916 přihlásil do československé legie. 7. července byl povýšen na velitele 2. roty. 1. září velitelem I. praporu a 1. února 1919 dokonce samotného 8. československého střeleckého pluku.

Do Československa se navrátil v létě roku 1920. S plukem byl zařazen do Opavy.

1. května 1919 se podplukovník František Nosál stal vojákem z povolání. 13. září byl přidělen k ministerstvu národní obrany. V prosinci roku 1921 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Roku 1922 dokonce na brigádního generála.

20. března 1935 byl jmenován do funkce poradce armádního generála Ludvíka Krejčího v řídícím orgánu výstavby československého opevnění, Rady pro opevňování.

1. května 1928 byl povýšen na divizního generála. Od září 1938 zastával funkci ministra veřejných věcí. Po okupaci Československa se stáhl do ústraní a podporoval protifašistický odboj. Stal se také členem chrudimské odbojové skupiny Obrana národa. V květnových dnech roku 1945 se stal hlavním organizátorem květnového povstání v Chrudimi.

Po válce pracoval na ministerstvu národní obrany až do ledna roku 1947, kdy byl pensionován. V dubnu roku 1949 byl zatčen policií a vyslýchán z podezření na protistátní jednání. Následně byl v Praze souzen a odsouzen k dvaceti letům odnětí svobody. V říjnu 1954 byl propuštěn. Zemřel o devět let později, 27. července 1963. Roku 1970 byl rehabilitován.

Vyznamenání

	Řád svatého Stanislava, II. třídy s meči
	Válečný kříž
	Řád sokola, vojenská skupina s meči
	Řád za vynikající službu
	Válečný záslužný kříž
	Československý válečný kříž 1914–1918
	Československá revoluční medaile
	Československá medaile Vítězství
	Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Mikulčice

Externí odkazy

František Nosál v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
František Nosál na army.cz
František Nosál na valka.cz
František Nosál^{[nedostupný zdroj]} na cyklo-jizni-morava.cz

První vláda Jana Syrového* / vláda obrany republiky

Ministerský předseda	Jan Syrový (jmenován 22. září 1938, ministr národní obrany)

Členové v den jmenování vlády 22. září 1938	Kamil Krofta (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Engelbert Šubert (ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Jan Janáček (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jindřich Kamenický (ministr železnic) • František Nosál (ministr veřejných prací) • Eduard Reich (ministr zemědělství) • Bedřich Horák (ministr sociální péče) • Stanislav Mentl (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Karel Dunovský (ministr pošt a telegrafů) • Josef Fritz (ministr unifikací) • Hugo Vavrečka (bez portfeje) • Stanislav Bukovský (bez portfeje) • Petr Zenkl (bez portfeje) • Imrich Karvaš (bez portfeje) • Matúš Černák (bez portfeje)

23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. 30. září 1938 byla československé vládě doručena Mnichovská dohoda.

Ministři veřejných prací Československa

Ministři veřejných prací první Československé republiky (1918–1938)	František Staněk • Antonín Hampl • Bohuslav Vrbenský • František Kovářík • Alois Tučný • Antonín Srba • Rudolf Mlčoch • Václav Roubík • Franz Spina • Jan Dostálek • Ludwig Czech • Jan Dostálek • František Nosál

Ministři veřejných prací druhé Československé republiky (1938–1939)	Karel Husárek • Dominik Čipera

Ministři veřejných prací exilové vlády Československé republiky (1942–1945)	Ján Lichner