André Gorz

André Gorz
Rodné jméno	Gerhart Hirsch a Gérard Robert Karl Jakob Horst
Narození	9. února 1923 Vídeň
Úmrtí	22. září 2007 (ve věku 84 let) Vosnon
Pseudonym	Michel Bosquet
Povolání	ekonom, novinář, filozof, spisovatel, sociolog a ochránce životního prostředí
Alma mater	Švýcarský federální technologický institut v Lausanne Alpské lyceum v Zuozu
Témata	politická ekologie, Nerůst, múzické umění, filozof a žurnalistika
Významná díla	Les chemins du paradis Ekologie a politika
Vlivy	Ivan Illich Karl Marx Jean-Paul Sartre Edmund Husserl Herbert Marcuse … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

André Gorz (9. únor 1923 – 22. září 2007) byl francouzský a rakouský sociální filozof českého původu. Byl teoretikem hnutí Nové levice, proponentem politické ekologie, a spoluzakladatelem týdeníku Nouvel Observateur.

Narodil se ve Vídni pod jménem Gerhard Hirsch židovskému otci a katolické matce, kteří v roce 1918 emigrovali z Moravy. Otec pracoval jako obchodník se dřevem. Matka, jejíž otec byl český operní zpěvák a dirigent, byla sekretářka.^[1] Za druhé světové války Gorz chodil do švýcarské školy (v obci Zuoz), po válce se stěhoval do Francie.

V padesátých letech začal pracovat jako novinář, pod pseudonymem Michel Bosquet a v roce 1964 spoluzakládál Nouvel Observateur.

Byl mu blízký existencialistický vztah k marxismu Jean-Paul Sartra, s nímž se seznámil už v roce 1946. Byl členem redakční rady Les Temps Modernes, vlivný časopis záložen Sartrem, až do Sartrovy smrti. Byl i přítelem Herberta Marcuse a Ivana Illicha.

Právě otázkám odcizení a osvobození se věnovaly jeho první knihy, které podepsal jako André Gorz. Zajímal se i o krizi práce^[2].

Dílo

• La morale de l'histoire (Seuil, 1959)
• Stratégie ouvrière et néocapitalisme (Seuil, 1964)
• Le traître (Le Seuil, 1957 et Folio Essais, 2005. Dans cette édition se trouve l'Avant-propos de 1967)
• Le socialisme difficile (Seuil, 1967)
• Réforme et révolution (Seuil, 1969)
• Critique du capitalisme quotidien (Galilée, 1973)
• Critique de la division du travail (Seuil, 1973. Ouvrage collectif)
• Écologie et politique (Galilée, 1975)
• Écologie et liberté (Galilée, 1977)
• Fondements pour une morale (Galilée, 1977)
• Adieux au prolétariat (Galilée et Le Seuil, 1980)
• Les Chemins du Paradis (Galilée, 1983)
• Métamorphoses du travail (Galilée, 1988 et Folio Essais, 2004)
• Capitalisme Socialisme Écologie (Galilée, 1991)
• Misères du présent, richesse du possible (Galilée, 1997)
• L’immatériel (Galilée, 2003)
• Lettre à D. Histoire d'un amour (Galilée, 2006 ; rééd. Folio, 2008)
• Ecologica (Galilée, 2008)
• Le Fil rouge de l'écologie, Willy Gianinazzi (ed.), La Découverte, 2016)

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu André Gorz na Wikimedia Commons
• André Gorz: Naše a jejich ekologie^{[nedostupný zdroj]}
• Britské listy: Kurzarbeit, „oživlý mrtvý“ kapitalismus a budoucnost levice
• Jan Keller: Krize sociálního státu^{[nedostupný zdroj]}
• Zemřel André Gorz - teoretik Nové levice a politické ekologie
• A. J. Liehm: Není levice jako levice Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.