Čcheng Čchien

Čcheng Čchien
Narození1882
Liling
Úmrtí5. dubna 1968 (ve věku 85–86 let)
Peking
Alma materAkademie japonské císařské armády
Univerzita Waseda
Povolánípolitik
Politické stranyČínská aliance (od 1905)
Revoluční výbor čínského Kuomintangu (od 1949)
Kuomintang
Funkceposlanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
member of the National Assembly of the Republic of China
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čcheng Čchien je čínské jméno, v němž Čcheng je příjmení.

Čcheng Čchien (čínsky pchin-jinem Chéng Qián, znaky zjednodušené 程潜, tradiční 程潛) (31. března 1882 – 5. dubna 1968) byl čínský generál a politik. Účastnil se sinchajské revoluce a následných bojů a občanských válek v Číně v letech 1911–1949, přičemž bojoval v řadách armády Kuomintangu, velel armádám, vedl provinční vládu v rodném Chu-nanu, po polovině 30. let byl náčelníkem (1935–1937) zástupcem náčelníka (1940–1945) generálního štábu a náčelníkem hlavního stanu (1939–1940 a 1946–1947). Roku 1949 jako velitel kuomintangských armád v Chu-nanu přešel na stranu komunistů, což způsobilo zhroucení kuomintangské obrany jižní Číny a brzký konec čínské občanské války. V komunistické Čínské lidové republice byl dlouholetým předsedou vlády/guvernérem Chu-nanu (1949–1950 a 1952–1967) a zastával vysoké prestižní funkce v centrálních vojenských a zákonodárných orgánech – byl členem Ústřední lidové vlády (1949–1954), místopředsedou Lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) a Státního výboru obrany (1954–1968), místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1958–1968).

Život

Čcheng Čchien se narodil v rodině zámožného statkáře v okresu Li-ling v provincii Chu-nan, získal klasické konfuciánské vzdělání, poté studoval na akademii Jüe-lu v Čchang-ša.[1] Zde se začal zajímat o tehdejší politickou situaci a rozhodl se vzdát se civilní kariéry ve prospěch vojenské; proto vstoupil na Chunanskou vojenskou akademii a roku 1906 byl poslán studovat na vojenskou akademii do japonského Tokia. Během pobytu v Tokiu se seznámil s Chuang Singem, Li Lie-ťünem a Sung Ťiao-ženem, budoucími nacionalistickými vůdci, kteří ho zaujali svými myšlenkami. V roce 1905 se Čcheng setkal se Sunjatsenem a vstoupil do Čínské aliance, tajné revoluční společnosti, která se zavázala svrhnout dynastii Čching a modernizovat Čínu. V roce 1910 Čcheng absolvoval akademii jako poručík dělostřelectva (dělostřelectvo, zejména polní, bylo jeho specializací po celou dobu vojenské kariéry) a vrátil se do Číny.[1]

Po návratu byl čchingskou vládou sloužil v armádě v okolí Pekingu. Po vypuknutí Sinchajské revoluce se Čcheng připojil k povstání a velel dělostřeleckému oddílu při obraně Chan-jangu.[1] Po vzniku Čínské republiky byl jmenován vojenským velitelem Chu-nanu. Roku 1913 se účastnil vzpoury Kuomintangu proti vládě Jüan Š’-kchaje (takzvané druhé revoluce), po její porážce prchl do Japonska, kde vstoupil do Kuomintangu a nastoupil na univerzitu Waseda, na níž studoval politickou ekonomii.[1]

Krátce poté se Jüan Š’-kchaj prohlásil císařem, což vyvolalo nové kolo občanské války. Čcheng se s dalšími revolucionáři se roku 1915 vrátil do Číny, aby se přihlásil k povstalcům. V letech 1915–1916 bojoval v Jün-nanu, Kuej-čou a Chu-nanu; roku 1917 jménem Sunjatsenovy vlády v Kantonu nakrátko ovládl většinu Chu-nanu, ale začátkem roku 1918 armáda pekingské vlády jeho síly z Chu-nanu vytlačila, se zbytky své armády ustoupil na sever Kuang-tungu.[1] Roku 1921 se v Sunjatsenově vládě stal náměstkem ministra vojenství a úřadujícím ministrem. Když byl Sunjatsen roku 1922 vyhnán z Kantonu povstáním Čchen Ťiung-minga, Čcheng Čchien se podílel na zorganizování kuomintangských vojsk a roku 1923 na znovuobsazení Kantonu. Podílel se na bojích na severu Kuang-tungu, v lednu 1926 byla jeho vojska reorganizována v 6. armádu, za Kuomintang byl politickým komisařem v armádě komunista Lin Po-čchü (jehož manželka byla Čcheng Čchienovou příbuznou). Se svou armádou se od léta 1926 zúčastnil Severního pochodu, přičemž zprvu působil jako záloha pro 4. armádu, později zaútočil na Ťiang-si a obsadil jej a poté (v březnu 1927) postoupil do Nankingu.[1] V tažení kuomintangských vojsk nankingské (Čankajškovy) vlády proti kuomintangskému generálovi Tchang Šeng-č’ovi (ve Wu-chanu) v říjnu–listopadu 1927 Čcheng velel 4. pochodové armádě, po útěku Tchang Šeng-č’a z Wu-chanu se Čcheng stal předsedou vlády a prozatímního politického výboru Kuomintangu v Chu-nanu a Chu-peji, ale než stačil upevnit svou moc nad provinciemi, od března 1928 stanul v čele nově zřízené wuchanské pobočky ústřední politické rady Kuomintangu Li Cung-žen a Čchengovi zůstalo pouze předsednictví provinční vlády v Chu-nanu. V květnu 1928 náhle Li Cung-žen Čchenga zatkl a následující čtyři roky Čcheng strávil v domácím vězení, čas trávil psaním poezie.[1]

Roku 1932 byl propuštěn a jmenován do státní rady a v prosinci 1935 se vrátil do vysokých vojenských funkcí, když byl jmenován náčelníkem generálního štábu. Když začala druhá čínsko-japonská válka, byl v červenci 1937 jmenován vrchním velitelem 1. válečné zóny,[1] zodpovědným za obranu Pekingu (tehdy nazývaného Pej-pching), Che-peje a strategické železnice Peking-Chan-čou, a současně od března 1938 zastával funkci guvernéra provincie Che-nan. V létě roku 1938 realizoval plán kuomintangského vojenského velení na protržení přehrad na Žluté řece a následné vyvolání záplav v severní Číně, což značně ztížilo japonský postup, ale také zapříčinilo stovky tisíc obětí mezi čínským obyvatelstvem (desetitisíce bezprostředně utopených a mnohonásobně více více obětí následných záplav, hladu a epidemií), kuomintangská propaganda ovšem z protržení přehrad obvinila japonskou armádu.[1] Začátkem roku 1939 byl Čcheng přeložen na místo náčelníka Čankajškova hlavního stanu. Od května 1940 byl zástupcem náčelníka generálního štábu, v letech 1944–1945 zastával funkci úřadujícího náčelníka štábu. Po válce se opět stal náčelníkem Čankajškova hlavního stanu (od května 1946). Na jaře 1947 byl přeložen do Chu-nanu jako usmiřující komisař.[1]

Po skončení války se Čcheng postavil na stranu smířlivé frakce v Kuomintangu. V roce 1947 byl zvolen do Zákonodárného jüanu (v prvních volbách po 14 letech) a v březnu 1948 se ucházel o post viceprezidenta Čínské republiky, v průběhu voleb odstoupil ve prospěch nakonec zvoleného Li Čung-žena, podporovaného Čankajškem. Poté byl opět jmenován guvernérem svého rodného Chu-nanu.[1] Vzhledem k tomu, že síly Komunistické strany Číny získávaly převahu, odstoupil Čankajšek v lednu 1949; po krachu mírových jednání v dubnu překročila Lidová osvobozenecká armáda řeku Jang-c’-ťiang. Čeng Čchien se počátkem srpna rozhodl kapitulovat, a tak byl Chu-nan pokojně předán komunistickým silám. V důsledku obsazení Chu-nanu se rychle zhroutila kuomintangská obrana celé jižní Číny.[1]

Čcheng Čchien roku 1949 s dalšími představiteli levicového křídla Kuomintangu vstoupil do Revolučního výboru čínského Kuomintangu a podílel se na vzniku nového komunistického režimu, když se v září 1949 účastnil jednání Čínského lidového politického poradního shromáždění a byl poté opakovaně volen do vysoce prestižních politických funkcí v centrálních orgánech Čínské lidové republiky,[1] a sice se stal členem celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (od 1949, od 1954 byl členem jeho stálého výboru, znovuzvolen 1959 a 1965), členem Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky (1949–1954), místopředsedou Lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) a Státního výboru obrany (od 1954, znovuzvolen 1959 a 1965), místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (od 1958, znovuzvolen 1959 a 1965).

Kromě funkcí v Pekingu působil jako místopředseda Středojižního vojensko-administrativního výboru (1949–1954, výbor dohlížel nad provinciemi Kuang-tung, Kuang-si, Chaj-nan, Chu-nan, Chu-pej a Che-nan),[1] v prosinci 1952 se stal předsedou lidové vlády (od února 1955 guvernérem) Chu-nanu (do 1967) a od roku 1956 vykonával funkci místopředsedy Revolučního výboru čínského Kuomintangu.

Během Kulturní revoluce patřil mezi nekomunistické politiky, kteří se těšili ochraně Mao Ce-tunga a Čou En-laje. Zemřel v Pekingu 15. dubna 1968 ve věku 86 let.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cheng Qian na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 1: Ai-Ch'ü. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. S. 280–284. (anglicky) 

Externí odkazy

Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)
předseda
místopředsedové
Ču TeLiou Šao-čchiČou En-lajPcheng Te-chuaj • Čcheng Čchien (RKCC)
od listopadu 1951 i
Lin PiaoKao Kang (zemřel v srpnu 1954)
od června 1954 i
členové
Che Lung (místopředseda od června 1954)Liou Po-čcheng (místopředseda od června 1954)Čchen I (místopředseda od června 1954)Lin Piao (místopředseda od listopadu 1951)Sü Siang-čchien (místopředseda od června 1954)Jie Ťien-jing (místopředseda od června 1954)Nie Žung-čen (místopředseda od června 1954)Kao Kang (místopředseda od listopadu 1951)Su Jü • Čang Jün-i • Teng Siao-pchingLi Sien-nien • Žao Šu-š’ • Teng C’-chuejSi Čung-sünLuo Žuej-čching • Sa Čen-ping (nestraník; zemřel v dubnu 1952) • Čang Č’-čung (RKCC)Fu Cuo-i (RKCC) • Cchaj Tching-kchaj (RKCC)Lung Jün (RKCC) • Liou Fej
od června 1954 i
Sü Chaj-tung
U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník.
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
1. volební období (1954–1959)
od 1958 i
Čcheng Čchien
2. volební období (1959–1964)
3. volební období (1965–1975)
Pcheng Čen (do 1966), Liou Po-čcheng, Li Ťing-čchüan (do 1966), Kchang Šeng, Kuo Mo-žo, Che Siang-ning (zemřela 1972), Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Li Süe-feng, Sü Siang-čchien, Jang Ming-süan (zemřel 1967), Čcheng Čchien (zemřel 1968), Saifuddin Azizi, Lin Feng (do 1966), Liou Ning-i, Čang Č’-čung (zemřel 1969), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen
4. volební období (1975–1978)
Tung Pi-wu (zemřel 1975), Sung Čching-ling, Kchang Šeng (zemřel 1975), Liou Po-čcheng, Wu Te, Wej Kuo-čching, Saifuddin Azizi, Kuo Mo-žo, Sü Siang-čchien, Nie Žung-čen, Čchen Jün, Tchan Čen-lin, Li Ťing-čchüan, Čang Ting-čcheng, Cchaj Čchang, Ulanfu, Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen, Sü Te-cheng, Chu Ťüe-wen, Li Su-wen, Jao Lien-wej
od 1976 i
5. volební období (1978–1983)
Sung Čching-ling (zemřela 1981), Nie Žung-čen (do 1980), Liou Po-čcheng (do 1980), Ulanfu, Wu Te (do 1980), Wej Kuo-čching, Čchen Jün, Kuo Mo-žo (zemřel 1978), Tchan Čen-lin, Li Ťing-čchüan, Čang Ting-čcheng (do 1980), Cchaj Čchang (do 1980), Teng Jing-čchao, Saifuddin Azizi, Liao Čcheng-č’, Ťi Pcheng-fej (do 1979), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen (do 1980), Sü Te-cheng, Chu Ťüe-wen
od 1979 i
Pcheng Čen, Siao Ťin-kuang, Ču Jün-šan (zemřel 1981), Š’ Liang
od 1980 i
od 1981 i
Ču Süe-fan
6. volební období (1983–1988)
Čchen Pchi-sien, Wej Kuo-čching, Keng Piao, Chu Ťüe-wen, Sü Te-cheng, Pcheng Čchung, Wang Žen-čung, Š’ Liang (zemřela 1985), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän, Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Chu Jü-č’ (zemřel 1986), Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Chan Sien-čchu, Chuang Chua
od 1986 i
Čchu Tchu-nan
7. volební období (1988–1993)
Si Čung-sün, Ulanfu (zemřel 1988), Pcheng Čchung, Wej Kuo-čching (zemřel 1989), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989), Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Wang Chan-pin
8. volební období (1993–1998)
Tchien Ťi-jün, Wang Chan-pin, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Čchin Ťi-wej (zemřel 1997), Li Si-ming, Wang Ping-čchien, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Bög, Tömür Dawamät, Kan Kchu (zemřel 1993), Li Pchej-jao (zemřel 1996), Wu Ťie-pching
9. volební období (1998–2003)
Tchien Ťi-jün, Sie Fej (zemřel 1999), Ťiang Čchun-jün, Cou Ťia-chua, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Bög, Tömür Dawamät, Wu Ťie-pching, Pcheng Pchej-jün, Che Lu-li, Čou Kuang-čao, Čcheng Kche-ťie (do 2000), Cchao Č’, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua
10. volební období (2003–2008)
Wang Čao-kuo, Li Tchie-jing, Ismail Ähmäd, Che Lu-li, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua, Ku Siou-lien, Ragdi, Šeng Chua-žen, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Fu Tchie-šan (zemřel 2007)
11. volební období (2008–2013)
Wang Čao-kuo, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Chua Ťien-min, Čchen Č’-li, Čou Tchie-nung, Li Ťien-kuo, Ismail Tiliwaldi, Ťiang Šu-šeng, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Sang Kuo-wej
12. volební období (2013–2018)
Li Ťien-kuo, Wang Šeng-ťün, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Wang Čchen, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Čang Pching, Čhampa Phüncchog, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čang Pao-wen, Čchen Ču
13. volební období (2018–2023)
Wang Čchen, Cchao Ťien-ming, Čang Čchun-sien, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čchen Ču, Wang Tung-ming, Padma Čhöling, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Wu Wej-chua
14. volební období (2023–2028)
Li Chung-čung, Wang Tung-ming, Siao Ťie, Čeng Ťien-pang, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Che Wej, Wu Wej-chua, Tchie Ning, Pcheng Čching-chua, Čang Čching-wej, Losang Gjalcen, Šöhrät Zakir
Představitelé Chu-nanu po roce 1949
tajemníci provinčního výboru KS Číny
Chuang Kche-čcheng (1949–1952) • Ťin Ming (1952–1953) • Čou Siao-čou (1953–1957) • Čou Chuej (1957–1959) • Čang Pching-chua (1959–1966) • Wang Jen-čchun (1966–1967)Chua Kuo-feng (1970–1977) • Mao Č’-jung (1977–1988) • Siung Čching-čchüan (1988–1993) • Wang Mao-lin (1993–1998) • Jang Čeng-wu (1998–2005)Čang Čchun-sien (2005–2010)Čou Čchiang (2010–2013) • Sü Šou-šeng (2013–2016) • Tu Ťia-chao (2016–2020) • Sü Ta-če (2020–2021) • Čang Čching-wej (2021–2023) • Šen Siao-ming (2023– )
předsedové provinčního lidového shromáždění
Wan Ta (1979–1983) • Sun Kuo-č’ (1983–1985) • Ťiao Lin-i (1985–1988) • Liou Fu-šeng (1988–1998) • Wang Mao-lin (1998) • Jang Čeng-wu (1999–2006)Čang Čchun-sien (2006–2010)Čou Čchiang (2010–2013) • Sü Šou-šeng (2013–2017) • Tu Ťia-chao (2017–2021) • Sü Ta-če (2021–2022) • Čang Čching-wej (2022– )
guvernéři
Čchen Ming-žen (1949) • Čcheng Čchien (1949–1950)Wang Šou-tao (1950–1952) • Čcheng Čchien (1952–1967) • Li Jüan (1968–1970)Chua Kuo-feng (1970–1977) • Mao Č’-jung (1977–1979) • Sun Kuo-č’ (1979–1983) • Liou Čeng (1983–1985) • Siung Čching-čchüan (1985–1989) • Čchen Pang-ču (1989–1995) • Jang Čeng-wu (1995–1998) • Čchu Po (1998–2001) • Čang Jün-čchuan (2001–2003) • Čou Po-chua (2003–2006)Čou Čchiang (2006–2010) • Sü Šou-šeng (2010–2013) • Tu Ťia-chao (2013–2016) • Sü Ta-če (2016–2020) • Mao Wej-ming (2020– )
předsedové provinčního výboru ČLPPS
Čou Siao-čou (1955–1959) • Čang Pching-chua (1959–1966) • Mao Č’-jung (1977–1979) • Čou Li (1979–1983) • Čcheng Sing-ling (1983–1988) • Liou Čeng (1988–1998) • Liou Fu-šeng (1998–2001) • Wang Kche-jing (2001–2003) • Chu Piao (2003–2013) • Čchen Čchiou-fa (2013–2016) • Li Wej-wej (2016–2023) • Mao Wan-čchun (2023– )
Autoritní data Editovat na Wikidatech