Čang Tching-fa

Čang Tching-fa
Narození	9. dubna 1918 Shaxian District
Úmrtí	25. března 2010 (ve věku 91 let) Peking
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Povolání	důstojník
Politická strana	Komunistická strana Číny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čang Tching-fa (čínsky pchin-jinem Zhāng Tíngfā, znaky zjednodušené 张廷发; 9. dubna 1918 – 25. března 2010) byl čínský komunistický voják a politik, účastník čínské občanské války, čínsko-japonské války a korejské války, koncem 50. a v 60. letech náčelník štábu letectva Čínské lidové osvobozenecké armády. Během kulturní revoluce byl zbaven funkcí a pronásledován. V roce 1973 byl rehabilitován a opět zaujal vysoké funkce ve velení letectva: zástupce velitele letectva (od 1973), politický komisař letectva (od 1975), velitel letectva (1977–1985). V letech 1977–1985 byl také členem politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny a v letech 1977–1982 členem stálého výboru ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny. Roku 1985 odešel z aktivní politiky, do roku 1992 si pouze podržel členství v ústřední poradní komisi Komunistické strany Číny.

Život

Čang Tching-fa se narodil 9. dubna 1918 v okresu Ša v provincii Fu-ťien v rodině řemeslníka. V září 1933 vstoupil do čínské Rudé armády a v letech 1934–1535 se zúčastnil Dlouhého pochodu. Do Komunistické strany Číny vstoupil v listopadu 1936.

Během druhé čínsko-japonské války byl důstojníkem 129. divize (velitel Liou Po-čcheng, komisař Teng Siao-pching) 8. pochodové armády a bojoval v bitvě sta pluků. Během dalších bojů s Japonci do roku 1945 a čínské občanské války do roku 1949 se účastnil bojů v severní Číně. Konec válek ho zastihl v prefektuře Siang-jang v severním Chu-peji, tudíž byl pověřen vedením tamní stranické organizace a vojenských sil v prefektuře.

Začátkem 50. let bojoval v korejské válce jako zástupce velitele 11. sboru Čínské lidové dobrovolnické armády. V únoru 1953 byl převelen ke vznikajícímu čínskému letectvu, kde nejprve působil jako první zástupce náčelníka štábu a později náčelník štábu (1958–1967) a zástupce velitele (1962–1967) letectva Čínské lidové osvobozenecké armády. Při zavedení vojenských hodností roku 1955 mu byla udělena hodnost generálmajora.

Během kulturní revoluce byl roku 1967 zbaven svých funkcí a pronásledován.^[1] V letech 1969 a 1970 byl poslán na práci do pracovních táborů v v Šan-tungu a v Šen-si. Po pádu Lin Piaoa (1971) byl v roce 1973 politicky rehabilitován^[1] a vrátil se na svou původní pozici zástupce velitele letectva. V říjnu 1975 byl jmenován politickým komisařem letectva. V dubnu 1977 byl povýšen na velitele letectva. Vysoké funkce v ozbrojených silách mu přinesly i politické uznání: na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl zvolen do ústředního výboru a ústřední vojenské komise a vybrán i do užšího vedení strany a ozbrojených sil, když se stal členem politbyra a stálého výboru ústřední vojenské komise.^[1] Roku 1978 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1983). Velel čínskému letectvu během čínsko-vietnamské války v roce 1979 a stal se náčelníkem štábu čínské jižní fronty, hlavních čínských sil bojujících s Vietnamci.

Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl znovuzvolen do ústředního výboru a politbyra, vypadl však z ústřední vojenské komise. V červenci 1985 ho ve funkci velitele letectva nahradil Wang Chaj a v září 1985 rezignoval (s početnou skupinou starých zasloužilých politiků) na funkce v politbyru a ústředním výboru. Náhradou byl zvolen členem ústřední poradní komise KS Číny.^[1] Roku 1987 byl na XIII. sjezdu KS Číny znovuzvolen do ústřední poradní komise, jejímž členem byl do jejího zrušení na následujícím sjezdu roku 1992.

Dne 25. března 2010 zemřel v Pekingu. Byl pohřben na Papaošanském revolučním hřbitově.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zhang Tingfa na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Člen vedení Komunistické strany Číny

11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982) členové politbyra stálý výbor Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980) od prosince 1978 i Čchen Jün (místopředseda ÚV) od února 1980 i Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV) Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung od prosince 1978 i Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen od září 1979 i Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen kandidáti politbyra Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi 10. politbyro ← • → 12. politbyro 12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987) členové politbyra stálý výbor Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983) od září 1985 i Jao I-lin • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ • Li Pcheng • Wu Süe-čchien • Chu Čchi-li kandidáti politbyra Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua 11. politbyro ← • → 13. politbyro