Čólové (dynastie)

říše Čólů

←

kolem 300 př. n. l.–1279 n. l.

→

→

vlajka

Geografie

Vrcholná rozloha říše Čólů kolem roku 1030, modře ovládané území, fialově závislá území

Hlavní město

starověcí Čólové: Púmpuhar, Urajur, Tiruvarur
středověcí Čólové: Pazhaijárai, Taňčávúr, Gangaikonda Cholapuram

Obyvatelstvo

Jazyky

tamilština (oficiální), sanskrt (náboženský), jihoasijské jazyky, jihovýchodní asijské jazyky

Náboženství

hinduistické

Státní útvar

Státní zřízení

monarchie

Vznik

kolem 300 př. n. l.

Zánik

1279 n. l.

Státní útvary a území

Předcházející

Království Anurádhapura

Následující

	Pándjové
	Království Jaffna

Čólové byli jihoindickou tamilskou královskou dynastií. Svou moc si udrželi zhruba po třináct století.

Historie

První zmínky o jejich rostoucí moci pocházejí z 2. století př. n. l. První historicky doložitelný stát spravovali mezi 1.–6. stoletím n. l. V 9. století se stali vazaly Pallavů. V roce 898 však Čóla Áditja I. (871–907) Pallavy porazil a zbavil se vazalství. Za vlády Rádžarádži I. a Rádžéndry I. Čólava, tedy v 10. až 11. století, dynastie Čólů dobyla téměř celou jižní Indii, Maledivy a Srí Lanku. Klíčovou byla porážka Pándjů v roce 910. V roce 1070 dosáhli Čólové sjednocení své říše s královstvím Východních Čálukjů. Roku 1025 nakrátko dobyli Srívidžaju, načas vládli také v Uríse a Bengálsku. Největšího kulturního a hospodářského rozkvětu jejich říše zažila v 10.–12. století. Od 2. poloviny 12. století se stát ocitl v problémech, ve 13. století se Čólové stali vazaly státu Hójašálů. Dynastie ovšem nezanikla a mezi 14.-18. stoletím se čas od času někde chopila lokální moci, například v knížectvích Ándhra a Tamilnádu.^[1]